
Tokio Hotel byli založeni identickými dvojčaty, Billem (zpěv) a Tomem (kytara), kteří pocházejí z vesnice Loitsche ve východním Německu. Pak se k nim přidali Georg Listing (basa) a Gustav Schäfer (bicí).
Bill a Tom začali skládat v hudbu v 7 letech. V Magdeburku vystupovali, když jim bylo 10. Takže brzo dospěli.
Později, ve 13 letech měli podobný vkus a zájem s Georgem a Gustavem, kteří se přišli podívat na jejich vystoupení a tak založili kapelu.
Georg začal hrát na basu ve 13 letech a Gustav na bicí v 15. Kapela pro ně byla skutečná kariéra.
[...]
Jaký to skvělý účes!
Bill: Děkuju!
Kolik času si strávil tímto účesem?
Bill: Tenhle je jeden z nejjednodušších. Netrvalo to dlouho. Ale v minulosti to opravdu zabralo čas vzhledem k mým dlouhým vlasům. A pokaždé jsem vypotřeboval celou plechovku laku. Takže tento účes je dnes jednoduchý.
Je to podruhé, co jste přijeli do Tokia. Co si o Tokiu myslíte?
Bill: Opravdu se nám líbí ulice v Japonsku. Když jsme první den přijeli, byli jsme trochu nervózní. Předtím jsme si vůbec neuměli představit, že dorazíme do Tokia. Setkali jsme se s různými typy lidí a všechno bylo vzrušující. Opravdu jsme si toho cenili a všechno bylo plné energie. A všichni lidé byli velmi milí. Poslali nám hodně dárků a udělali pro nás hodně věcí. Byli jsme hodně dojati. Takže to byl nejvíc vzrušující okamžik, když jsme se fotili s fanoušky. V tom momentě každý vyjádřil své emoce.
Kam v Tokio chcete jít?
Gustav: Moc jsme toho neviděli. Šli jsme do Shibuya, to bylo úžasné! Křižovatka v Shibuya byla skvělá. Setkali jsme se s mnoha lidmi, se kterým jsme se předtím nesetkali. V Německu není žádné místo jako toto. Opravdu chceme vidět víc ulic jako tuto.
Jaký máte dojem z japonských dívek?
Bill: Jsou velmi milé. I když někdy jsou trochu stydlivé, myslím si, že jsou sladké a roztomilé. Je normální být plachý a nervózní, když před vámi stojí vaše oblíbená kapela. Takže je to přirozené. Líbí se mi to.
Bill: Jsou velmi milé. I když někdy jsou trochu stydlivé, myslím si, že jsou sladké a roztomilé. Je normální být plachý a nervózní, když před vámi stojí vaše oblíbená kapela. Takže je to přirozené. Líbí se mi to.
A co Němky a Američanky?
Bill: Ty nejsou vůbec stydlivé. Co bych měl říct? V Německu jsou lidé víc šílení (zvyšuje hlas). Protože v různých zemích je různá kultura, nemůžu soudit. Liší se to od člověka k člověku. Poté, co jsme dorazili do Japonska jsem si uvědomil, že Japonci jsou trochu stydliví. Ale všichni fanoušci TH jsou v podstatě jedna velká rodina. Všechno sdílejí na Twitteru. Takže si myslím, že japonští fanoušci se zapojí do velké rodiny.
Bille, takže jsi plachý kluk, že?
Tom, Georg a Gustav: Bill je stydlivý! (smích)
Bill: Ne, nejsem (červená se). Věřím, že musí být momenty v životě lidí, kdy se cítí stydliví. Myslím, že nejsem stydlivý, protože po létech praxe jsem zvyklý na komunikaci s lidmi. Ale všechno to závisí... Podle různých situací se stejně můžete cítit plaše. Možná bych v soukromí mohl pozdravit pěknou dívku a s důvěrou ji říct, že jsem rocková hvězda.
Tom: Mám dobrou radu. Pokud se Bill s někým setká a ta osoba se cítí plaše, měl by ji prostě políbit (všichni se smějí). Ale proto je Bill stydlivý! (smích)
Bill: Ok, jsem trochu stydlivý.
Tom: Takže bys to měl udělat.
Bill: To nemůžu udělat. Vím, že je lepší políbít se skutečnými pocity.
Tom: Vídíte? Bill je stydlivý kluk. (smích)



Chceš moje ICQ?Napiš si :P ráda pokecám a poznám nový lidi ;)


_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_









-
-
-
-
-
-
-
.
.
.
.
.
.













